Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O švédských TID sedá ve stručnosti říci, že to je pětičlenná kapela z Linköpingu, která inklinuje k repetitivní rockové hypnóze a „Fix Idé“ představuje jejich regulérní debut. Pod touhle nicneříkající větnou konstrukcí se ve skutečnosti skrývají hudebníci, kteří dokáží úspornými prostředky evokovat nesmírně prostorné duchovní krajiny na pomezí nostalgie, magie, nečekaných erupcí podvědomí a studené industriální dystopie.
Ponuré odkapávající intro „Bom Shiva“ plíživě ztlumí osvětlení v místnosti o několik odstínů, to podstatné ale přichází až v následné „Dumhetens Gudinna“. Skřípavý repetitivní riff se vynoří z podpalubí, nastoupí groovy osmdesátkový sampl a Švédi rozjedou svůj snový stroj, který pohlcuje robotický tep industriálu, rozmáchlost art rocku, hypnotický rytmus kraut rocku, chraplavé švédské zaříkávání a nefalšovaný skandinávský popík a z druhé strany chrlí tíživé, a přitom pestré monolity.
TID velmi úsporně fúzují „futuretro“ klávesové rejstříky osmdesátých let, reminiscence na osmibitové samply, těžkotonážní baráž riffů a překvapivé úskoky. Někdy nechají skladbu dunivě gradovat jako morbidní rituální zaříkávání („Aurora Surrealis“), jindy do ní vnesou překvapivý prvek, který jí dodá nevšední nádech (folklorně působící klavírní part v rozhoupané „Solens Nya Namn“).
Milovníci BLADE RUNNERa a cyberpunku se blahem zatetelí u pohřebně zádumčivé „Demimond“, která jako by před očima odemykala imaginární zadýmenou megalopoli plnou tlumených hlasů a indiferentních tváří. Rozloučení v podobě tracku „Nadir“ zatočí kolem času a vrhne vás někam do sladkých artrockových sedmdesátek, z nichž dodnes švédská scéna těží třeba křehké akustické perly v tvorbě písničkáře Hanse Appelqvista. Jako jeho velký ctitel se tímhle táborákem pro hipísácké androidy nemohu cítit zrazený, byť uznávám, že jinak velmi jednolitou (fixní) atmosféru desky trochu ředí.
„Fix Idé“ je prvotina, která bez podlézání konvenuje aktuální zálibě v soundu a estetice 80. let. Je to trochu jako čelní srážka buraniády PAIN s intelektuální jízdou pozdních ULVER, do níž se nečekaně přimotají belgičtí dEUS ve své depresivnější chvilce (a to všechno se odehrává v tíživém snu Vangelise).
TID nejsou žádnou umaštěnou kopírkou. Jejich retro sklony jsou silné, ale celkový dojem z desky směřuje spíš někam do odlidštěné a chladné budoucnosti. Jeden z mnoha úctyhodných letošních objevů!
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.
Máte-li rádi naléhavý zpěv Cristera Olssona, procítěné severské riffové preludování a nevadí vám ani švédština, na novém albu EREB ALTOR si jistě najdete to své. Na žádné slavobrány to není, ale i poctivé bušení do kovadliny má kolikrát něco do sebe.
Pořád je všechno v pořádku a americká super grupa jede v kolejích poklidného progrocku. I tentokrát se najdou příjemná místa, celkově mám ale pocit, že docházejí silnější melodické nápady. Snad to bude jen takový ten oddech před něčím větším. Doufejme.
Pojďme si zase užít trochu pravého DM chrastění. MACERATION splňují žánrové atributy na potřebných 100% a doručují desku, ze které budou nadšeni zejména příznivci DISMEMBER nebo GRAVE (ale i BOLT THROWER). Zvuk je tučný, hluboký a deska nepostrádá tlak.
AC/DC war metalu a jejich nová deska. Výrazně podobná těm předchozím. Příznivci REVENGE dostanou klasicky zvrhlý a maximálně agresivní klepec. Tak jako vždycky. A tentokrát rovnou přes 40 minut. No, mě to stačilo dvakrát, potřetí do toho už asi nejdu.
Tak je to konečně venku! Pohrobci geniální tech/death entity SPAWN OF POSSESSION jsou zpět v centru dění. V kůži RETROMORPHOSIS působí robustněji a špinavěji, nicméně i tak je dokážete neomylně identifikovat hned po prvním riffu. Epické zmrtvýchvstání.